Deník Natálie Tothové

Ahoj Natálko,
pro mě osobně Den Rituálů taky hodně znamenal. Už několik dní předtím jsem pociťovala tak velkou vděčnost. Hlavně za všechno, co díky své rodině mám. Dlouho jsem žila v naštvání na dědu, který chtěl, aby táta podnikal v zemědělství. A dávala jsem mu za vinu, že nás hodně cepoval a že "kvůli němu" táta se zhuntoval a odešel tak brzo (v 54 letech, před 4 lety). Před Rituály jsem pocítila tak velkou vděčnost za to zděděné pole a kopec, který právě díky dědovi a předkům z jeho strany Kršňáků mám. Ta vděčnost mě nutila plakat. Na Rituálech jsem si s dědou promluvila a upřímně mu ZA VŠECHNO poděkovala, hlavně za pole a kopce, vím, že za tím stojí spoustu dřiny mých předků, bez nichž by se mi v životě těžko začínalo budovat své zázemí. Už to nevnímám tak, že "to on" chtěl, aby mé ruce držely hrábě a přitom já bych nejradši chodila třeba do umělecké školy a učila se na hudební nástroje, namísto nástrojů jako vidle nebo hrábě. Děda byl moc vděčný, že někdo docenil, že to všechno myslel dobře s tou pracovitostí.

Rituál venku s květinami byl překrásný. Po akci jsem měla pocit, že ze mě spadnul VELKÝ BALVAN. Cítila jsem tak velikou úlevu. V neděli jsem se vrátila k mému cíli učit se na hudební nástroje. Zase teď zkouším teď irskou flétnu. Našla jsem si pěkné písničky a mám z toho velkou radost. Také jsem se rozhodla udělat si Mantra projekt na odpuštění mamce a umět projevovat své pocity a neočekávat lásku od mamky a žít dle mých pocitů. Začala jsem s projektem v neděli a vyjde mi nádherně do 26.12., přičemž Vánoce jsou pro mě něco, čeho jsem se moc "obávala". Tam nejvíc se totiž vždy ukázalo, jak moc ještě čekám lásku od rodiny místo toho, abych sama tvořila. Ale teď už mi to slovo "obavy" nejde ani přes pusu, vyslovím to slovo a cítím, že to už není pravda. Já se nechci o Vánocích bát a cítit se sama. Opřu se o svou víru. 

Děkuji Ti, Natálko 
A odnáším si také jedno téma na kinezku. Jak bývám ještě v očekávání a láska pro mě bývá ještě méně dostupná, než bych si přála, tak pro mě bylo těžké pochopit, že mi dáváš dárek na Rituálech za to sázení stromků. Pořád na něco brblu a pak když ke mně přichází láska a pozornost, tak jsem se rozhodovala, jestli vážně něco dostávám a jestli chci přijímat a kdy mám natáhnout ruce. Nakonec jsem se rozhodla otevřít dlaně, abys mi dárek mohla předat. Děkuji.

Mám Tě ráda a těším se, co bude dál. Ve čtvrtek jdu na 6. sezení Satori dýchání k Martinovi. Dělá to divy. Měj se moc krásně, ahoj Venda


PS: Právě v nedeli, den po Ritualech, by mel deda narozeniny. Ten největší dárek, který jsem jemu i sobe mohla dát, je právě to ODPUŠTĚNÍ.

© 2016-2019 Deník Natálie Tothové

webdesign: 3wD webdesign

FaceBook YouTube spokojena.zena@gmail.com